Pomlázka a její historie
Pomlázka má velmi dlouhou tradici a je koledování s ní je velmi oblíbeným velikonočním zvykem v i současné době. Správná pomlázka by měla být spletená z vrbových proutků a ozdobená mašlemi.
Velikonoce a pomlázka k sobě patří asi jako Vánoce a ozdobený stromeček. Bez vrbové pomlázky by chlapci a muži nemohli jít na koledu, dívky a ženy by neomládly a nenačerpaly z ní zdraví…
Historie pomlázky je dlouhá. Pravděpodobně byla součástí velikonočního veselení už v dobách, kdy Velikonoce byly původní oslavou jarního slunovratu, ověřené zmínky o ní jsou ze 14. století a mimo pomlázky se v nich píše i o polévání studenou vodou. V té době údajně manželé a milenci vrbovými proutky šlehali své manželky, milé a milenky, aby zůstaly svěží a mladé, kdo ráno brzy nevstal, byl v posteli politý studenou vodou. Muži tedy raději brzy vstali a vydali se na tehdejší podobu současné koledy.
V dalším období se proutky začaly splétat a není to tak dlouho, kdy uměl pomlázku uplést v podstatě téměř každý malý kluk. Mladíci ale i dospělí muži se v pletení a velikosti pomlázky dokonce i předháněli.
Pletení pomlázky se podle velikonočních zvyků má provádět na Bílou sobotu – v tento den se mají správně malovat a zdobit i vajíčka. Po upletení se pomlázka ozdobí jen jednou bílou stuhou, další barevné pak přidávají vyšlehané dívky a ženy.
Pojmenování pomlázka vychází s největší pravděpodobností od slova pomladit, mohlo by ale pocházet i od slova mlází – houštin čerstvých, mladých výhonků rostlin. Šlehání dívek a žen pomlázkou symbolizuje předávání zdraví, svěžesti a pružnosti.
Pomlázka má mnoho různých názvů - v českých, moravských i slezských nářečích se jí říká
- hodovačka
- mrskačka
- sekačka
- šlehačka
- švihačka,
- houdovačka
- dynovačka
- binovačka
- žíla pamihod
- pamihod
- pamihoda
- metla
- kyčka,
- karabáč
- korbáč
- důtky
- kocar
- karabina
- čugár
- tatar
- žila
- žilka
- šibačka
- šibák
- šlahačka
- namrskut
- šlerkust
- šmigust
- šmigrus
- šmigus
Pomlázka po koledě
Po koledování bývá pomlázka většinou polámaná a má opadané výhonky. Pokud je ale upletená z čerstvě natrhaných proutků, může se zasadit do země. V některých krajích se tento zvyk dodržuje a tak je možné v okolí vesnic najít různě velké vrby vyrostlé z pomlázky na mezích i vedle stromů, z kterých proutky pocházely. Na zahradách jsou často i mladé vrby s kmeny, které jsou viditelně spletené jako původní pomlázka…
