Vynášení smrtky – Morény
Moréna – správně Morana – je ve slovanské mytologii bohyně zimy, noci a smrti. Konečný odchod zimního období se oslavuje na „smrtnou neděli“ vynášením Morény – smrtky, jejím utopením nebo zapálením.
Některé původní dávné staroslovanské zvyky a tradice se dodržovaly i po nástupu křesťanství a dodržují se dodnes. Jedním z nich je například vynášení Morény – smrtky.
Nekřesťanský původ této tradice dokazují záznamy o církevních zákazech například z roku 1366 a 1384. V nich se píše, že v mnoha vesnicích a městech je zvykem „vynášet o páté postní neděli figury s podobou smrti za zpěvů a pověrčivých k řece, kde se potápí do vody a lidé přitom se smrti vysmívají, že už jim nemůže škodit, protože byla z jejich kraje nadobro vyhnána…“
Zvyk vynášení Morény v novodobější historii je zdokumentován v mnoha kronikách i knihách. Například podle K. J. Erbena v Čechách Morénu představoval došek, oblečený do ženských šatů a ozdobený stuhami. Ten se pak připevnil na tyč a za recitování různých říkanek a zpěvu obřadních písní se vynesl z vesnice. V určité vzdálenosti od vsi se z něj šaty a stuhy sundaly a hodil se do vody nebo do příkopu, někdy se i zapalovala. Všichni účastníci průvodu utíkali zpět do vesnice a věřilo se, že kdo u smrtky zůstane poslední, tak do roka zemře. Průvodu s vynášením Morény se účastnil nejméně jeden člen každé domácnosti, protože další pověrou bylo, že v domácnosti, z které nikdo nepřijde, také někdo do roka zemře.
